Východiska a cíle:
Výživa je základní lidská potřeba a právo. Na výživě jsme existenčně závislí, stravování zároveň představuje nejvýznamnější environmentální expozici látkám z vnějšího prostředí. Výživa, která není v rovnováze s potřebami organizmu pro růst a obnovu tkání, pak představuje významný rizikový faktor pro rozvoj metabolických poruch, obezity či podvýživy. Stravování lidí, zemědělství a produkce potravin mají zároveň zásadní ekologický rozměr a dopady. Lidský metabolismus nelze vyčlenit z širších procesů, které zahrnují metabolismy dalších organismů – především střevního mikrobiomu i hospodářských zvířat. O lidské výživě a zdraví je proto třeba uvažovat v kontextu „planetárního zdraví“ a „One Health“.[1]
V zemích globálního severu, a Česká republika není výjimkou, představují zásadní zdravotní výzvu metabolické choroby. Prevalence nadváhy a obezity dosahuje dnes v Česku až k šedesáti procentům populace a incidenční křivky přitom vykazují vzestupný trend. Obezita a její kardiometabolické a nádorové komplikace mají zdaleka největší podíl na chronické nemocnosti a úmrtnosti obyvatelstva a způsobují neudržitelně se zvyšující náklady na zdravotní péči. Společnost s vysokým výskytem chronických onemocnění a poruch postrádá také odolnost vůči novým patogenům a krizovým jevům nejen zdravotní povahy. To naposledy prokázala pandemie onemocnění Covid-19, která disproporčně postihla těžkým průběhem populace zatížené obezitou. Vývoj a implementace nástrojů ke zvládnutí metabolických poruch včetně pandemie obezity představuje tedy zásadní společenskou prioritu.
Nelze opomenout, že obezita a další metabolické poruchy nejsou pouze jevem zdravotním, ale mají řadu sociálních rozměrů a souvislostí. Rizikové faktory prostředí vykazují demografická a socioekonomická specifika. Totéž platí o preventivních a léčebných programech, které generují variabilní odpověď, podmíněnou nejenom jedincem, ale i strukturálními okolnostmi a možnostmi a širším milieu, ve kterém člověk žije. Obezita je přitom často společensky stigmatizována a interpretována jako selhání jednotlivce, a to i v lékařském prostředí.[2] Efektem takové stigmatizace může být nejen neschopnost vlastní stravování a metabolické zdraví účinně a udržitelně řešit, ale také nejrůznější formy poruch příjmů potravy a nezdravých dietních vzorců. Příčiny a možná řešení metabolických problémů tedy nelze pochopit bez popsání jejich dynamického společenského rozměru, který současná biomedicínská praxe málokdy reflektuje. A pokud tak činí, děje se to nejčastěji v hrubě zjednodušujících modelech „sociálních determinant zdraví“, které nezachycují řadu důležitých, kulturně specifických nuancí.[3]
Platforma VÝSEK si klade za cíl na půdorysu široké mezioborové spolupráce systematicky studovat sociální souvislosti stravování, výživy a metabolismu. Plánuje rozvíjet kvalitativní i kvantitativní výzkum v oblasti výživy a metabolismu s využitím různých populačních modelů a epidemiologických přístupů. Směřovat přitom plánuje také k výzkumu a poznatkům na bázi bioetnografie, která symetricky integruje biologické a sociální rozměry studovaných jevů a procesů.[4]
Platforma je koncipována jako akademická pracovní skupina. Postupy a výstupy spolupráce budou mít nejen akademickou povahu, ale budou mít ambici vstupovat i do širšího veřejného prostoru, včetně spolupráce s relevantními dotčenými skupinami. Dalšími výstupy bude příprava podkladů pro státní instituce a akademická pracoviště připravující preventivní a léčebné programy pro pacienty s metabolickými chorobami a poruchami výživy s cílem zvýšit efektivitu těchto intervencí.
Platforma vítá spolupráci s odborníky a odbornicemi na akademickém poli medicíny a veřejného zdraví, biomedicínského výzkumu, společenských a humanitních věd a s profesionály působícími na poli výživy a stravování. Platforma je otevřena spolupráci se studujícími ve všech stupních studia a také s odborníky a odbornicemi mimo akademickou sféru, stejně jako zástupcům zainteresované veřejnosti.
Okruhy tematického zaměření:
- Měnící se stravovací zvyklosti a biosociální adaptace a akceptance
- Biosociální faktory nezdravých stravovacích vzorců
- Nutriční gramotnost, překážky a výzvy zvyšování společenského povědomí o zdravém stravování
- Výzvy a překážky racionálních změn komplexních stravovacích systémů školního stravování
- Intestinální mikrobiom a metabolom ve společenském a kulturním kontextu
- Kontexty omezení orálního příjmu stravy, modelová populace pacientů se selháním střeva
- „Planetární zdraví“ a environmentální aspekty produkce potravin a stravování, včetně problematiky změn klimatu
- Společenské aspekty a souvislosti poruch příjmu potravy.
[1] Whitmee, S. et al. 2015. Safeguarding human health in the Anthropocene epoch: report of The Rockefeller Foundation–Lancet Commission on planetary health, Lancet 386: 1973–2028; WHO. n.d. One Health. https://www.who.int/health-topics/one-health; Willett, W. et al. 2019. Food in the Anthropocene: the EAT–Lancet Commission on healthy diets from sustainable food systems. Lancet; 393: 447–92.
[2] Talumaa, B. et al. 2022. Effective strategies in ending weight stigma in healthcare. Obesity Reviews, e13494
[3] Yates-Doerr. 2020. Reworking the Social Determinants of Health: Responding to Material-Semiotic Indeterminacy in Public Health Interventions. Medical Anthropology Quarterly, 34, 3, 378–397.
[4] Roberts, E., Sanz, C. 2017. “Bioethnography: A How-To Guide for the Twentieth Century”. In M. Meloni et al. (eds.): The Palgrave Handbook of Biology and Society. Springer: London.